Váží lidská duše 21 gramů?

Pořád ještě jsou mezi námi lidé, kteří nevěří, že mají duši. Přitom je to tak jasné. Mysl, tělo, duše. Jsou-li tyto 3 věci v rovnováze, jsme zdraví. Nejsou-li, onemocníme. Nebo minimálně budeme v nerovnováze, což se projevuje podrážděností, únavou či depresí.

Vaše duše zná Váš životní plán a vede Vás. Někdy ji posloucháte, jindy ne. Pokud ji neposloucháte, upozorňuje Vás na špatnou cestu tím, že máte problémy, nedaří se Vám, nebo Vám do cesty přivede člověka, který Vás na správnou cestu popostrčí. Leč, často je to přes vnitřní bolest.

Rozumní lidé si dnes už tyto věci uvědomují a zajímají či se začínají zajímat o osobní rozvoj. Zjistit jakým člověkem se stát, co dělat. Co k tomu potřebují. Občas se stane, že je jejich nitro k těmto informacím nepustí, protože ještě žijí příliš hektický život.

To pro ně pak znamená nejprve se zastavit, zklidnit, naučit se nebojovat se všemi a vším, uvolnit se. Začít se otevírat lásce a radosti ve všem co dělají. Pak se před nimi začne otevírat cesta, kterou budou schopni vidět. Potkají lidi, kteří jim pomohou.

A zpět k váze duše 🙂
Na počátku 20. století vyslovuje americký lékař Duncan MacDougall myšlenku, že lidská duše má určitou hmotnost. V 90. letech minulého století vědci provádí experiment, během něhož zkoumají změny probíhající v těle a mozku umírajících. Pacienti jsou nepřetržitě i se svým lůžkem připevněni na váhu. Překvapivě vychází najevo, že v okamžiku definitivní smrti se hmotnost umírajícího vždy zmenší o 21 gramů!

Následuje několik let vytrvalých diskuzí a pokusů o vysvětlení, až se berlínský lékař Dr. Martens Becker rozhodne experiment zopakovat. Ovšem s tím rozdílem, že použije nejmodernější, neobyčejně citlivou elektronickou váhu.
U dvou tisíc zkoumaných umírajících pacientů však byl výsledek stejný: ve chvíli smrti ubylo 21 g. Nyní bylo nutno vyzkoumat, zda náš mozek (vůle) může donutit „Hologram vědomí“, aby opustil lebku a zda je možno změnit myšlenkovou (éterickou – „duchovní“) energii na hmotu.

K experimentu bylo použito médium, norský chemik kubánského původu, Carlos Verenz. Za přítomnosti sedmnácti lékařů a dvanácti profesorů různých oborů vědy, měl ze sebe vydat hmotnou plazmu mysli. Byla důkladně zkontrolována místnost, ve které byl uskutečněn experiment, bylo zrentgenováno jeho břicho a ústní dutina, aby se vyloučila úschova něčeho. Médium pak bylo zapojeno na zvláštní aparaturu, která zaznamenávala každé jeho hnutí.

Po téměř tříhodinovém soustředění Nor upadl do podivného transu a aparatura zaregistrovala, že jeho mozek přestal fungovat. Teplota těla média poklesla na 32 stupňů Celsia a jevilo se, že nastává klinická smrt. Když byl posléze záměr přerušit experiment, z obavy o zdraví muže, z jeho úst se začala linout bílá „stuha“ a začala se na vzduchu formovat v něco, co vypadalo jako nepovedená postava (krystalizace – zhmotňování myšlenkové – „duchovní“ energie). Po několika vteřinách se hmota rozplynula ve vzduchu, přičemž Nor ihned nabyl normální vědomí.

V roce 1997 těmto výzkumným institucím již nebyly poskytnuty finanční prostředky. Proto tento experiment již nebyl opakován a protokol o něm, podepsaný všemi přítomnými, „zmizel“ někde mezi Švédskem a Německem. Možnost zhmotnění vědomí naším mozkem se přes vykonané experimenty stále jeví jako fantastická.

Rada na závěr:
Přestaňte přemýšlet zda máte či nemáte duši a začněte se zajímat o to, jak se se svou duší spojit, naslouchat jí a rozumět jí. A zlepšete si svůj život, nechte vést 🙂