Proč chodí Petr za školu?

Také Vás naštve či zamrzí, když se svého náctiletého dítka zeptáte, co ho trápí, a ono jen odsekne „nic.“ A jako bonus přihodí jeden ze svých obličejů. Důvěřují nám naši teenageři či nedůvěřují?

Umíte si představit, jaké by to bylo, kdyby vztah mezi Vámi a dcerou či synem byl upřímný a kamarádský? 

Více o důvěře mezi Vámi a dětmi zjistíte zde.

Co obnáší slova „důvěřuji Ti“?

Důvěra není založena na vědění, ale na našem očekávání. To, zda důvěřujeme či nedůvěřujeme, záleží většinou na tom, jakou hodnotovou orientaci máme my rodiče a jaké hodnoty uznává náš teenager.

Občas se stane, že je vztah mezi rodičem a teenagerem opravdu silně narušen. K tomu většinou dochází plíživě, dlouhodobě, nenápadně. Rodič si to ani neuvědomí, dokud nenastane nějaký problém.

Jak tomu předejít si přečtěte zde.

Nedávno jsem řešila „problematického“ 11 letého páťáka Petra. Nechtěl se učit, nebavilo ho to. Nosil domů špatné známky a poznámky a párkrát dokonce ani nešel do školy. Na první pohled hezký, příjemný, komunikativní klučina. Při práci s ním jsem zjistila, že je i chytrý. Tak kde byl problém?

Už při druhém sezení, kdy jsme spolu hledali příčiny jeho nechuti ke škole, se rozplakal. Spolužáci se mu vysmívali a používali sprostá slova vůči jeho matce. On pak matku bránil a nosil domů poznámky typu: „Pere se se spolužáky.“ Doma mamince nechtěl ublížit, tak jí neřekl proč a radši si nechal vynadat.

Probrali jsme spolu, jakým způsobem se může bránit bez praní, pomohla jsem mu k  přenastavení. Obnovili jsme důvěru mezi ním a matkou. Naplánovali společně přípravu do školy. Zpočátku smlouval, nechtělo se mu. Postupně přistoupil na pravidla a podle plánu se učí. Často sám, někdy s matkou. Začíná si uvědomovat, že do školy chodí kvůli sobě.

Díky tomu, že jsme rozkryli vcelku včas, co se děje, obnovila se důvěra mezi ním a maminkou. Hodně si spolu vypráví. Začal doma více maminku poslouchat.

Děti s námi přestávají komunikovat a svěřovat se nám z mnoha důvodů. Tipy pro lepší komunikaci najdete zde.

Často mají pocit, že nám nechtějí ublížit, nechtějí nás zatěžovat svými problémy, vidí přece, že jsme unavené a máme starostí i tak dost.

Ale to je špatně. Díky tomu se stávají uzavřenější. Čím déle toto období trvá, tím míň se nám svěřují. Odcizují se. Přitom se sami zbytečně trápí.

I já jsem se svou nejstarší dcerou tento problém měla a znovu obnovit plně důvěru nám trvalo více než rok. Se svými dalšími dětmi jsem nedůvěru už nepřipustila.

Naše děti jakéhokoliv věku – i ti náctiletí, by měli vědět, že jsme tady skutečně pro ně. Že kdykoliv mají nějaké trápení, jsme tu my, rodiče. Potřebují vědět, že v tom nejsou sami.

Na zamyšlení pro Vás: Kdy naposledy jste si se svým dítkem udělali hezkou chvilku? Jen Vy a on či ona? A naslouchali jste, co Vám říká bez toho, abyste mu skákali do řeči či u toho něco dělali? Udělejte to dnes.

EBOOK 5 DŮVODŮ, PROČ RODIČE ZTRÁCEJÍ DŮVĚRU U TEENAGERŮ si stáhněte zde:

Hana Mikešová
"Jednoduše hezké vztahy s dětmi"
Komentáře
  1. Karol napsal:

    To je super 😀

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.