Už mě opravdu nebaví vejít do pokojíčku a vidět tam už třetí den neuklizenou hromádku vyžehleného oblečení. Už mě nebaví projít pokojíčkem a sbírat papírky ze země, protože dnes není uklízecí den, ale nálada na stříhání a tvoření byla. Už mě nebaví se třikrát během odpoledne ptát, zda už mají kočky přestláno, nebo zda už dostaly jídlo.
Ono se to hezky říká, když jsou děti malé. To je ještě jsme schopny dobře namotivovat k uklízení:
Nevím jak vám, ale tohle mi už nefunguje. Děti mi nějak poodrostly a motivovat teenagery k pořádku, je čím dál tím těžší. Navíc vím, že potřebuji své děti motivovat vnitřně, ne zvenčí.
Vnější motivace – chce to okolí
Vnitřní motivace – chce to vaše dítě
Vysvětlíte to, co chcete, takovým způsobem, že vaše dítě samo od sebe udělá činnost, kterou jste požadovali.
Znamená použít taková slova, aby bylo vašemu teenagerovi jasné, co tím získá.
Ptáme se v klidu, ne rozčileni.
Rodič: „Líbí se Ti, když hubuji?“
Dítko: „Ne, vadí mi to.“
Rodič: „Můžeme se dohodnout?“
Dítko (čuje kulišárnu): „No, nevím. Na čem?“
Rodič: „Pokud budeš mít večer uklizený pokojíček, zahrajeme si tvou oblíbenou hru.“ Nebo něco jiného.
Příklad – dáma, pexeso, prší, kostky …
Hrajeme jednu, dvě nebo tři hry.
Dítko – 1. prohra, 2. výhra – konec
Dítko 1. výhra – konec
Dítko – 1. výhra, 2. prohra, 3. výhra – konec
Zpočátku necháváme děti vyhrát, aby měly ze hry dobrý pocit a měly hraní za odměnu. Vždy končíme výhrou dítěte.
Nefungují vám hry?
Popřemýšlejte, vezměte si tužku a papír a napište si 3 věci, kvůli kterým je Vaše dítě schopno uklidit si pokojíček.
1.
2.
3.
Znáte své dítě?
Podařilo se Vám vymyslet motivaci pro své dítě? Pokud ano, je to supr. Pokud ne, chtělo by to zamyslet se častěji nad tím, co má vlastně vaše dítko rádo.