Kam mizí naše hodné děti
„Ještě nedávno byla skvělá, roztomilá holčička. Rozuměla jsem si s ní. Chápala ji.“ Povídá mi maminka 14 leté Andrejky. „Byla jsem pyšná na to, že to s ní mám jinak než mé kamarádky, které s dětmi bojují.“
Najednou se paní začne ošívat na židli a oči se jí lesknou. Snaží se zatlačit slzy, které si ale protlačí cestu ven a začínají se jí kutálet po tváři. Bere si kapesníček a omluvně se usměje. Usmívám se i já a říkám: „Jen ty slzy pusťte ven. Slzami a pláčem uvolňujete vaše bolestivé pocity a nahromaděný stres a trápení. To si přece ve svém těle nechcete zbytečně nechávat.“ … Protože u mě je to o otevírání emocí.
Ovšem ne vždy jsme my matky ochotny otevírat své emoce. My přece chceme jen řešit svoje děti, ne sebe. Chceme, aby naše děti byly šťastné a spokojené.
Začínám si povídat s maminkou Andrejky, kdy si vlastně všimla, že vztah mezi nimi přestal fungovat. Bylo to nenápadné. Kolem 12. roku se častěji začala zavírat v pokojíčku, nejprve si hodně malovala, hrála na kytaru… ale najednou si paní uvědomí, že to vše postupně přestalo. Že dnes je dcera už jen na tabletu nebo mobilu a ona vlastně ani neví, co na něm dělá. Ale co ví jistě je to, že s ní dcera mluví minimálně, málo jí a je naštvávací.
Pak jsme se dostaly k tomu, jak žijí, zda v úplné rodině nebo samy, zda má sourozence. Jak to má Andrejka se školou, s kamarádkami, co ji baví. Jaký byl okamžik početí Andrejky, zda je plánovaná nebo přišla náhle, jaké měla těhotenství, jaký byl porod. A začínám si skládat základní informace k Andrejce. K jejím darům při vstupu do života.
Neboť každá lidská duše ví, zda je chtěná nebo ne. A všechen náš stres, který máme během těhotenství, se na našich dětech podepíše. Zpočátku plačtivostí později i případnou agresí. Pokud se nic neřeší, přechází strachy ve stavy úzkosti a postupně a nenápadně se připlíží deprese, která se drží člověka celý život. Někdy slabě, někdy vůbec, někdy velmi silně. Ale základy jsou položeny…
Andrejka byla počata po svatbě, je plánovaná, až na pár drobností vcelku pohodové těhotenství, porod normální. Nic zvláštního se z pohledu matky nestalo. Jdeme dál…
V dnešní době má Andrejka sourozence, 8 letého brášku. Žijí i s tatínkem. Doma mezi rodiči probíhají hádky, sice jen občas, ale zazní i sprosté nadávky. Z toho, co paní říká, je jasné, že úcta v této rodině chybí. Přitom jsou oba inteligentní, manžel inženýr, hodně pracuje na počítači, pohybuje se spíš mezi chlapy, paní středoškolačka, pracuje v kanceláři v ženském kolektivu. Domů chodí oba pozdě, manžel z práce, paní odpoledne dělá šoféra dětem, rozváží je a sbírá z jejich koníčků. Navečer je ráda, že přichystá něco k večeři, udělá úkoly a přípravu se synem a „pofackuje“ domácnost. Večer je utahaná, sedne k počítači, poserfuje na netu a jde spát.
Uvědomím si, že tato rodina jede na automat. Automatické chování toho, co musíme, aby naše rodinka nepřestala fungovat.
Ale kde je jejich RADOST? … HUMOR? … LEHKOST? … ŠTĚSTÍ
Někde cestou zmizely …
… stejně jako naše milé a hodné děti.
A tam s rodiči začínám já. Vracíme postupně vše zpět do jejich života a věřte, že Vaši puberťáci si toho všimnou a ocení to. Pak se mohou zase změnit i oni.
… Mně se to podařilo. Mám své dcery (12, 15 a nejstarší po VŠ a vdanou) ZPĚT. A vím, že už nikdy nezmizí. Toto jsme už zvládly…
Přišly Vám některé části článku povědomé a známé? Možná je na čase něco změnit…
1. Zapojte do svého života radost z maličkostí, z deště, z padajícího listí, z krásy, která je okolo Vás.
2. Věnujte čas sobě. Najděte si alespoň 10 minut denně, kdy se budete věnovat tomu, čemu chcete – zpěv, malování, meditace …
3. HRAJTE SI a přestaňte ten život brát tak vážně 🙂 .
4. Zjistěte, jaké jsou důvody, proč rodiče ztrácejí důvěru u teenagerů. Odhalte je, vyzkoušejte tipy z ebooku a zlepšete důvěru mezi vámi.
PSYCHIATR nebo RODIČ?
Děti nepotřebují více psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů, potřebují zdravě sebevědomé rodiče! Denně…
LEDOVÁ KRÁLOVNA
Vesmír. Spousta hravých rozpustilých duší, plynoucích v lehkosti, klidu a míru a…
-
Miluji úsměv na tvářích dětí a spokojené rodiče. Mým darem je rozumět dětské duši a pomoci jim i rodičům k životu v pravdě, lásce a soucitu. Pomáhám také teenagerům nalézt sebevědomí a ovládat svou mysl. Učím rodiče, jak naplnit své děti láskou, důvěrou, pozorností a pocitem bezpečí. Má práce je mým koníčkem a já s láskou vše co umím předávám dál. -
-
