Chybí mi máma!

PŘÍBĚH MARKÉTKY

Jednoho rána se na dveře mé kanceláře ozve rázné zaťukání. Za dveřmi stojí elegantní muž a říká: „Potřebuji pomoc s dcerou, je drzá, neučí se a nic po sobě neuklidí. Zajímají ji jen kluci a diskotéky. Nevím si s ní rady. Mám jí dost.“

Markétka byla hezká štíhlá drobná blonďatá dívka. Bylo jí 16 let a chodila na střední školu. Při rozvodu v šesti letech byla svěřena do péče otci, matka o ni neměla zájem. Sourozence neměla, stejně tak ani prarodiče.

Otec byl pohledný čtyřicátník, zaměstnán jako manažer, občas jezdil na služební cesty. S dcerou zůstal po rozvodu sám, průběžně u nich žila některá z jeho přítelkyň, vztahů měl za tu dobu několik. V té době měl zrovna vážný půlroční vztah s mladší ženou a plánoval založení nové rodiny. Bál se, jak to přijme Markétka. Přes veškeré problémy ji měl totiž moc rád.

Hned při prvním sezení se po 15ti minutách Markétka rozpláče. „Nikoho nezajímám, táta má teď Ivonu a na mě jenom řve. Nenávidím je všechny!„

Začaly jsme si spolu povídat o jejím životě. O tom, co má ráda, co ji baví, co dělá ve volném čase. Jaké má kamarádky, co se jí na nich líbí. Sezení od sezení byla otevřenější, upřímnější a veselejší.

Vrátily jsme se i k jejímu dětství, ke vztahu s matkou. Později i ke vztahu s otcem a jeho přítelkyněmi. Uvědomila si, že ji trápí, že vlastně ve chvíli, kdy si na někoho zvykne, za chvíli už zase z jejího života zmizí. Udělaly jsme několik odblokování (odstranění příčin problémů) na různé situace.

Mezitím jsem měla na sezení i otce, probrali jsme spolu změny jeho přístupu k Markétce. Naštěstí nádherně spolupracoval, pochopil.

Začali spolu více komunikovat. Markétka si uvědomila, že nemůže dávat všechnu vinu otci, že za své problémy si může sama.

Změnila svůj přístup k životu, naučila se radovat, začala se učit a sportovat.

V dnešní době má Markétka půlroční sestřičku, na kterou je pyšná. Ivonu přijala jako kamarádku, chystá se na vysokou školu a všichni spolu vychází dobře.