Vypadni, ať tě nevidím!

„VYPADNI, AŤ TĚ NEVIDIM!“ Řve matka na syna, který právě rozlil šťávu na podlahu a už se k té loužičce plazí 9 měsíční dcerka. Píše se rok 1986 a synovi je 6 let…

Žena přijde unavená z práce, nevyvenčený pes ji vítá v předsíni, v kuchyni na lince bordel, evidentně si někdo udělal jídlo, ale že by po sobě uklidil ho ani nenapadne… Zato když vejde do pokojíčku, spatří syna řehtajícího se do počítače, což ji naštve ještě víc. „Vem toho psa ven a vypadni, ať tě nevidim!“ Řve matka na syna. Píše se rok 1996 a synovi je 16 let.

Je rok 2016 a Vy, ŽENA a matka dvou dětí máte tohoto syna za svého muže. Nevíte nic o tom, co se odehrávalo v jeho dětství, nebo spíše ne tak podrobně. Zato velmi dobře vidíte, že když se cokoliv doma děje či řeší, má Váš manžel tendenci nenápadně zmizet a dělat, že není. A už to dělá i váš 13 letý syn.

Kde je zodpovědnost mého muže? Ptáte se občas sama pro sebe, občas bouchnete nahlas. Vzala jste si přece muže, CHLAPA. Tak proč teď máte pocit, že děti máte doma tři a chlapa žádného. Proč je většina věcí na Vás, ženě? Jídlem, praním, výchovou dětí počínaje a sháněním opraváře na rozbitou sprchu konče. Co ještě je ženská práce, co mužská? Mají naši muži pocit, že když domů přinesou peníze, tzn. zajištění, že to stačí?

Co je vlastně v dnešní době mužská role? Zajistit a ochránit? Znamená to, že muž, který chodí do práce a jeho rodině nic nehrozí, plní 100 %ně svou roli, zatímco žena nestíhá…?

Něco je špatně… Muži trpí depresemi, které řeší nicneděláním. Ženy trpí depresemi z nestíhání, tzn. mají pocit selhání. Takhle ale ŠŤASTNÉ DĚTI nevychováme!

Ženy jež máte syny, zamyslete se, jakého byste chtěla manžela a vychovejte tak svého syna.

Muži, popřemýšlejte, jaký byste chtěl být? Jak byste chtěl, aby se k Vám táta v době dospívání choval? A jednejte podle toho, vychovejte tak svého syna.

… protože my, co máme dcery, a snažíme se je vychovat tak, aby znaly pocit štěstí, aby se jejich partnerům s nimi žilo dobře, aby uměly vařit, péct, prát, žehlit, uklízet, jezdit podle navigace a zároveň, aby si ponechaly svou tvořivost a malovaly, hrály na hudební nástroje, sportovaly a též uměly opravdově milovat a pečovat s láskou o svého partnera, se začínáme obávat, že buďto naše dcery zůstanou samy nebo budou nešťastné. A to si přece nepřeje žádná matka.