PSYCHIATR nebo RODIČ?

Děti nepotřebují více psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů, potřebují zdravě sebevědomé rodiče!

Denně se další a další děti a teenageři dostávají do stavů, kterým nerozumí. Tohle ještě neměly, neprožívaly. Takhle jim dřív nebylo. Stavy panické ataky, nevolnosti, bolení břicha, píchání tisíce jehliček v těle. Zároveň pocity prázdnoty. Brnění rukou, špatně se jim dýchá. Motání hlavy, omdlévání. Ztráta chuti k jídlu, nemohou jíst, špatně spí. Kdo to nezažil, nemusí porozumět.

Naprostá nestabilita jejich systému, chybí pevnost, pocit bezpečí, ztrácí se radost a nadšení ze života. Ptají se samy sebe, proč tu vlastně jsou.

Hodně dětí má dnes pocit, že jsou jiní, divní. Nezapadají. Rodiče i ony samy vyhledávají na internetu diagnózy, aby se někam zařadily. Hyperaktivita, lehký autismus, ADHD, různá dys., výjimečné nadání. Zapomnělo se na přirozenost, děti nejsou loutky, které někde posadíme a ony budou poslušně dělat to, co se jim řekne. Někomu vyhovuje celou hodinu sedět a nemá s tím problém, jiný je raději, když se víc hýbe. Někdo může jen poslouchat a je schopen si pamatovat řečené, jiný potřebuje spíše obrázky, a další si ve škole může připadat zvláštně, protože fakt potřebuje interakci s okolím.

Děti odráží energii společnosti. Ukazují to, co se děje v jejich nejbližším okolí. Pokud je v rodině trvale klidné a láskyplné prostředí, ve školce a škole jsou přijímány a druzí se o ně přirozeným způsobem zajímají, je prostor k naslouchání a jsou vedeny k laskavosti, mohou se projevovat, pak je šance, že z nich z nich vyrostou zdravě sebevědomí lidé.

Největší oporou a podporou dětí by měl být rodič. Často se říká: „Já taky vyrostl/a a nikdo se o mě tak nezajímal.“ Jenže, dřív byli rodiče více doma. Když byli doma, nebyli na mobilech či nesjížděli seriály, protože nebylo tolik lákadel a možností. Měli větší přehled o svých dětech. A i když někteří možná ne, děti neměly tolik inspirace (pozitivní i negativní) a spojení s širokým okolím přes sítě.

Je čas na zamyšlení pro rodiče. Pokud má dítě problémy, je vhodná doba na prozkoumání svého života. Toho, v co věřím, jak žiji, jaké vztahy mám. Zda jsem spokojený/á, umím si užívat života a zároveň inspiruji své děti k tomu samému.

Bolesti našich dětí dokáží plně otevírat bolesti a neuzavřené záležitosti z našich životů. Je to cesta, kde se učíme a měníme všichni. Každý sám a také celá rodina.

Zdravý, klidný, laskavý a sebevědomý rodič může vychovat zdravé, klidné, laskavé a sebevědomé dítě.

S láskou ❤️

Hana Mikešová