Právě přišla Vaše matka (60 let) a hned ve dveřích na Vás spustí: „Proboha Maruško, co ta naše holka bude dělat? Vždyť se na ni podívej, jak je bledá, pořád leží u těch nesmyslů.“ Vy se od matky otočíte k dceři a naštvaně vypálíte: „Jsi už v devítce, za chvilku máme dávat přihlášku, kam vlastně chceš jít? Co chceš dělat?“ ptáte se snad už po stopadesáté…

„Já nevím,“ otráveně utrousí vaše patnáctka a dál leží a zírá do tabletu a pokračuje v psaní s kýmsi na fejsu. Vy se zatím snažíte myslet za ni… neučí se špatně, ale nějaká ta trojka na výzu na konci osmičky byla… Není hloupá, ale je nedůsledná a víc se věnuje sledování vtipných videí či filmů na youtubu než tomu, aby něco sama dělala…

Navíc si svou dceru vlastně ani nedokážete představit v práci. V obchodě by ji to nebavilo, v kanceláři by musela někoho poslouchat, navíc když se rozhlédnete v pokojíčku a vidíte ten chaos v učení, určitě by něco vyvedla, pak by ji vyhodila a … ta ostuda. Ach jo. A to, jak vyhrožovali rodiče Vám: „Uč se, nebo budeš dělat hajzlbábu“ už dnes také neplatí. 

CO S NÍ?

Pomozte jí! Pokud nemá jasno, potřebuje pomoct se v sobě trošku víc vyznat.

Popřemýšlet, co měla ráda dřív, co jí bavilo a těšilo. V tomto věku jsou často děti přizpůsobivé a je pro ně jednodušší jít tam, kam jde kamarádka než přemýšlet o sobě. Zvlášť pokud k Vám nemá 100 % ní důvěru. A to nemusí být dobrá volba.

JAK ZAČÍT?

Je potřeba znovu obnovit vztah vás dvou. Matky a dcery.

Mít kamarádku je skvělé, ale rodina je v tomto věku důležitější. Pořád ještě máte šanci získat si u dcery respekt a důvěru. Je to jen na Vás.

Jinak se taky může stát, že za dvacet let vám dcera vyčte, že jste se jí v 15ti letech nevěnovala, že Vás nic nezajímalo a jí je najednou 35 let a je nešťastná, protože dělá něco, co ji nebaví a že měla studovat úúúúplně jinou školu.

Ještě je čas obnovit vztah 🙂