Můj ELEMENT - autor - Klára Mikešová

6. Kapitola

3. Kapitola - Nával informací

DVAKRÁT U ŘEDITELE

"Ksakru. Proč tak brzo?" Protáhnu se. "Jelikož tě chce vidět velitel?" Odpoví mi Carol na otázku. "Fajn, ale proč mě chce vidět. To to nemůže vydržet na dopoledne?" "Ne. Teď už dělej. Potom asi půjdeme pro tvé věci." Carol je na rozdíl ode mě převlečená. "Mezitím, co budeš nahoře, připravím snídani." "Dobře." Snažím se na sebe narvat svoje kalhoty.

Když se mi to povede, mířím přímo ke dveřím. "Nemusíš se nijak stresovat. Zeptá se tě na pár otázek a dá ti popřípadě rozvrh s tréninkem." Povzbudivě se na mě usměje Carol. "Díky." Řeknu a pak už vyrazím. Tento areál mi připomíná něco jako kolej. Mnoho lidí, ubytovaných na pokojích pospolu.

Ta budova má pár vychytávek, za které jsem fakt šťastná. Velkým příkladem je mapa. No, jak bych jinak sama našla velitele. Hledám na mapě místo, kam potřebuju jít. Po schodech do nejvyššího patra. Od těchto schodů pak doleva a rovně. Tadá, pak že se dívka nevyzná v mapě. Tsss.

Místo určení jsem našla téměř hned. Zaklepu na velké, tmavé dveře. Chvíli se nic neděje, ale pak se samy otevřou. Teď na mě dopadla všechna ta nervozita. Podupnu si nohou a vejdu do dveří. Nikdo se v místnosti zatím nenachází. Je tam jedno velké světlo, které plně ozáří celý prostor. Místnost je plněna především mnoha knížkami, papíry. Naproti mně je stůl a židle za i vpřed. Za stolem je jedno velké skleněné okno.

"Už jsi tady? Výborně. Rovnou se můžeš posadit." Ukáže na židli. Člověk, na kterého se teď koukám, je ve věku, no, 45 let? Snad jo. Je vysoký a má trochu delší, černé vlasy. Někoho mi připomíná. No jasně. Chloe.
Sednu si na židli. "Jsem Kyle Reid. Vůdce našeho systému." Sedne si naproti mně. Před sebe si vezme nějaký papír. Snažím se mu koukat do očí. Jde z něj respekt a úcta. Zároveň má přátelský hlas.

"Jsi tu sice jen chvíli, ale potřebuji, aby sis vybrala své povolání. Pokud tu tedy zůstaneš." Papír, který má před sebou otočí ke mně. Ani se do něho nepodívám. "Chci být dobrodruhem." Řeknu pevně a jistě.
"Opravdu? No, jak myslíš. Jaký je tvůj bonus?" Papír posune stranou a začne otvírat nějaký šuplík u stolu. "Rozumím zvířatům a poznám, co potřebuje rostlina. Například světlo, zalít, či jestli nechce na vzduch." Vyndá něco, co vypadá jako rozvrh. Trošku se zarazí. "Nechceš být spíš chovatelem zvířat nebo zahradníkem?" "Ne."

Dál se k tomu nevyjadřuje. "Nuže, tady je tvůj rozvrh. Máš tam doby tréninku, školy a volna." Při slově škola se trochu zamračím. To i tady budu muset chodit do školy? Bože. "Teď už můžeš jít. Podle rozvrhu se začneš řídit v pondělí." "Dobře. Na shledanou." Vstanu ze židle a vezmu můj rozvrh. Rychlým krokem dojdu ke dveřím.

"A abych nezapomněl, po snídani s Carol půjdeš zjistit, co ovládáš." Přikývnu. Otevřu dveře a vyjdu. Opatrně je zavřu. Popojdu ode dveří a kouknu se na rozvrh. Škola je v pondělí, úterý, čtvrtek a v pátek. Ve středu budu mít volno. Bojová umění se tu dělí. Boj na blízko, dálku a- a tichý boj. Zajímavé. Jdu na tichý boj. Budu něco jako ninja a špion. To se mi líbí. Volného času budu mít fůru.

Mám skvělou paměť, takže moc dlouho nepřemýšlím, kudy zpátky.

-----
"Ty palačinky jsou vynikající." Řeknu s plnou pusou Carol. Takové palačinky jste ještě nejedli. Je skvělá kuchařka. "Já vím." Odpoví sebejistě. Zasměju se. Obě snídáme a typujeme, co bude mým darem.
Carol vytáhne mobil a začne do něho něco ťukat. "Co píšeš, hledáš?" "Píšu Chloe a klukům, že teď půjdeme zjistit, co ovládáš. Takže dělej." Nic na to neřeknu. Jen si narvu celou palačinku do pusy. Carol zvedne mobil. Co chce dělat? "Sýýýr." Zastřelím ji. Podívá se na fotku a dostane záchvat smíchu. Z jejího smíchu se taky začnu smát. Blbej nápad. Palačinky chtěj ven. Snažím se to rozkousat. Jakmile se mi to povede, začnu zhluboka dýchat. Carol je pořád v záchvatu smíchu.

Vezmu nádobí a hodím ho do umyvadla. Teda položím. Je kravina házet nádobím, že? "Teď ho nemyj... Musíme- musíme už jít." Řekne mezi smíchem Carol. "Máš pravdu."
Caroline na mě nečeká a už jde.

Místnost se prý nachází v podzemí u tělocvičen. Je to velký prostor, v kterém se nachází dvě části. V první jsou nějaké vědecké stroje. Ano, vědecké. Pracují tam vědci, aby zjistili něco o tom, proč ovládáme dary. Nemohou mít pracovnu jinde z toho důvodu, že tam je nejvíc energií. Nevím jakých energií. V druhé části se zjišťuje, co ovládáš. Je to pomocí nějakých předmětů, které se vážou k elementům.

To mi v rychlosti řekla Carol. Před sebou zpozoruji tři osoby. Michaela, Jacka a Chloe. "Ahojky." Řeknou všichni najednou. Usměju se. "Ahoj." Řeknu zas já. Jack dá Carol pusu na tvář. Aaaa, romantika. Chloe otevře dané dveře. Místo vypadá skoro přesně, jak říkala Carol. Dnes tu naštěstí žádní vědci nejsou.

"Sazím čtyři libry na- na- na vodu." Jack se začne hrabat v kapse u mikiny. "Já taky čtyři na elektřinu." Řekne Michael. Zasměju se. Oni si fakt vsadí. "Tak já dávám..." "Ty nedáváš nic." Přeruší Jack Carol. "Proč?" Zeptá se Carol zaraženě. "Protože vždycky vyhraješ." Odpoví zase Michael. Carol nakrčí spodní ret a pravděpodobně z uražení se otáčí. "Dávám pět na přírodu." Dokončí sázku Chloe.

Chvíli se tam dohadují, proč sází pět. Pak Michael přejde ke mně. Chytne moje zápěstí a zatáhne mě ke stolu, na kterém je sklenice vody, replika mlýnského kola, nezapálená svíčka a překrásná kytička.

"Připrav se. Možná to bude trochu bolet." Co!! Tak to ne. Smůla že ale musím. Tedy jako odpověď jen přikývnu. Stojím před sklenicí vody. "Zkus, aby třeba bublala." Teď už jsou všichni zticha a velmi ostražitě mě sledují. Natáhnu před sebe ruku. Začnu se soustředit na vodu. Její energie se mi vyhýbá. A to opravdu velkým obloukem. Vidím ji i se zavřenýma očima. Otočím se směrem, kterým proudí. Za sebou uvidím tři lidské obrysy. Jedna je obalena v našedlé energii. Druhá ve světloulince modré. Energie vody ale míří k jediné postavě. Celou jí obklopuje tmavě modrá energie. Je nejintenzivnější ze všech. Někdo mi položí ruku na rameno. Leknu se a otevřu oči.

"Myslím, že vodu neovládáš." Řekne tak jednoduše. Na to, že jsem před 5 minutami nevěděla, co jsou to ty energie... Nenapadlo mě nic podobného tomu... Je to něco jako barevný kouř. Jop, blíž vám to asi nepopíšu.

"Teď zkus tento mlýn trochu roztočit." Znovu natáhnu ruku před sebe a zavřu oči. Tahle energie se mi taky vyhýbá. Nebaví mě držet ruku nahoře. Ale... dokud ještě vnímám ty energie. Pootočím hlavu doprava. Vedle mě je postava s červenooranžovou energií. Za ním si všimnu něčeho jiného. Krásné, světle zelené energie. Snaží se ke mně dostat. Neboj se a pusť ji k sobě. Řekne příjemný, tichý, ženský hlas. Prudce otevřu oči. Ruku spustím dolů. Pane jo. Co to bylo?

"Neděje se nic?" Zeptá se Michael. Co mu říci. "No, možná trochu něco." Ne, to byl blbej nápad. Povytáhne jedno obočí. "Myslím, že ovládám přírodu." Řeknu potichu. Pohledem se mu podívám hluboko do očí. Chvíli na mě nevěřícně kouká. "Fajn." Ustoupí dál, aby mi uvolnil cestu k překrásné květince. Kytička má tak 30 cm. Má jeden stonek, na kterém je pár listů. Hlavní květ má barvu oranžovou a tvar bych přirovnala ke gerberce.

Stoupnu si před rostlinku. Zas natáhnu ruku před sebe a zavřu oči. Soustředím se na energii. Snaží se ke mně dostat. Držím ji trochu ode mě. Jen ji pusť. Ona ti neublíží. Tentokrát už nijak na ten hlas nereaguji. A jak řekl, udělala jsem. Energie mě celou obalila. Tak příjemný pocit. Všechen strach a bolest a smutek jsou rázem pryč. Jako bych začala znovu žít pouze optimistický život.
Teď by bylo vhodné něco s ní udělat. Třeba... třeba se zvětšit. Energie, která mě obalila, se zase vrací zpět k rostlině. Když už si myslím, že mě opustí úplně, obalí mě jiná energie. O dost silnější a pevnější.

Otevřu oči. Chci spustit ruku dolů, ale nejde to. Až k loktu mám obtočený konec rostliny. Už nemá těch 30 cm, ale snad 1,5 metrů. Zasměju se. Jak mě drží. To je roztomilé. Tentokrát už oči nezavřu a poprosím ji, aby mě pustila. Udělá tak. Nejprve se napne a pak se stočí do spirálky. Otočím se na ostatní. Úsměv mi povadne. Jejich výrazy nejsou nijak moc šťastné. Chloe má nečitelný výraz. Jack má překvapený a Michael si mě měří pohledem. No a Carol, ta mě vraždí pohledem. Je mi z těch pohledů trochu blbě.

"Jak- jak jsi to udělala?" Zeptá se Jack, který je ze všech nejméně naštvaný. "Jo. Jak!? Tohle zvládnou lidí až po 1 měsíci tréninku. A to minimálně!" To se ptá Carol a agresivitu rozhodně neskrývá. "Já- já, prostě jsem se- se napojila na energii. Byla tady všude. Tak jsem ji využila. Vím, že bych dokázala víc." Řeknu velmi rychle. Podívám se na Chloe. Cítím se, jako bych právě provedla vraždu před očima lidí. "Jak víš o těch energiích?" Chloe mluví tááák klidně. "Carol se o nich zmínila na chodbě. Do téhle doby jsem tomu nerozuměla. Prostě jsem je viděla a věděla co s nimi." "Jenže jak?" "Carol uklidni se. A ty" Chloe ukáže na mě "pojď se mnou." Pak se rozejde ke dveřím.

"Mužů si ji vzít." Ukážu na pěknou rostlinku. Pohledem vyhledám Michaela. "Jo." Aspoň že tak. Sice nezněl nadšeně, ale co. Jakmile vezmu květináč do ruky, kytička mi zase obmotá ruku. Malinko se pousměji. Vždycky, když mi bude psychicky zle, ona mi pomůže.

"Tak pojď." Řekne Chloe. Ostatní necháme tam, kde jsou. "Jak zněl ten hlas." Zarazím se. "Nevím, o čem mluvíš." Řeknu, asi ne moc důvěryhodně. Jak ví, že na mě někdo mluvil. "Ale víš. Radím ti, abys mluvila pravdu." To mi vyhrožuje? Ne. Už zase.
Chloe se na mě podívá. "Fakt nevíš." "Možná vím." "Řekni, je to ženský hlas nebo mužský hlas?" "Ženský." Chloe se na mě ani nepodívá. "Jdeme za mým otcem. Musíme mu o tomhle říct." Jdeme schod po schodu. Cítím naléhavost.

Stoupne si před velké dveře. Jsou to ty dveře, u kterých jsem stála ráno. Vlastně spíš před chvílí. Zase se sami otevřou. Pořád stojím za Chloe. Vejde dovnitř. "Dobré ráno." "Dobré." Chvíli stojím u dveří. "Dobré ráno." Řeknu stejně jako Chloe.

"Co se děje, že jsi tu zase?" Podívá se na mě velitel. Nevím co říct. Jsem celá ztuhlá, i když má na tváři úsměv. Všimne si mé kytičky. Rázem je úsměv pryč. "Slyší je a dokáže používat energie." Při slově 'slyší je' se napne. "Koho slyším?" Zeptám se. "Strážce... Jsou to mocní ElMagové. To díky nim máme dary. To oni si vybírají, kdo bude mít tu čest. A ty... ty je slyšíš stejně jako já. Jsme jediné dvě." Odpoví mi Chloe. Možná se tvářím trochu ustrašeně. Více stisknu květináč. Kytička mi silněji stiskne ruku. Neřeším to.

"Proč na mě Carol tak vyjela?" Oči mám sklopené k zemi. "Protože tomu nerozumí." Řekne velitel. "Polož tu kytku na stůl a předveď mi něco," Ukáže rukou na světle dřevo. Udělám tak. Radši zavřu oči, ale ruku už nenatáhnu. Zase cítím tu energii. Hřejivou, příjemnou. Otevřu oči. Pořád cítím tu energii. Vylez i s kořeny z květináče. Udělá tak. Soustředím se pouze na květinu. Teď chod v kroužku. Bere si energii a zase ji vrací. Vrať se zpátky do květináče. Pak se zmenši. Vše, co jsem chtěla, udělala.

Kytku si zase vezmu do rukou. Podívám se na velitele. Zamyšleně hledí na místo, kde byla kytka. "Jsi opravdu Clara?" "Ano, jsem. Proč bych neměla být." "Hmm." Mám trochu strach. "Jdi do pokoje. Pak čekej do 13:00. Půjdeš si domů pro věci. A o tom co se zde dělo, nikomu neřekneš. Můžeš jít." Přikývnu. Než se otočím, podívám se na Chloe. Malinko se pousměje a kývne. Super. Pro věci půjde se mnou. Pak už jdu ke dveřím. Otevřu. Opatrně zavřu. A jdu do pokoje.

Když jsem u bytu, mám strach. Otevřu. Carol tu není. Trošku mi to vadí. Květinku položím na stůl. Přejdu k dřezu a začnu mýt nádobí. "Jeden talíř, druhá je lžička, k tomu ještě jedna vidlička."

Sem na tom zle. Co když se se mnou nebude Carol bavit? Ráno byla v pohodě a teď? Musím 4 hodiny čekat. Bezva.
Když mám nádobí umyté, sednu si před rostlinku. Začnu si s ní energeticky hrát. Zvětšuje se a zase zmenšuje. Všelijak se kroutí. Jednu chvíli se plně nesoustředím a kytka obmotá celý stůl včetně jeho nohou. Je mi to jedno. Řeknu jí, aby se zvětšila. Udělá tak. Už není tak uzoučká. Ruku dám v pěst. Jsem naštvaná. Na Carol, Michaela i samu sebe. "Aghrrr." Při tom kytka pevně stiskne stůl. Stiskne ho tak, až se zničí. Nohy stolu jsou na třísky. Hlavní deska je rozlomená na tři kusy. Na stole byla jen kytka, která je teď na zemi. Květináč se trošku rozbil. Sedím rovně na židli a ruce mám v klíně. Menší třísku mám na nohou.

Vstanu. Jednou obejdu stůl. Nebo spíš něco co bývalo stolem. Pak vezmu kytku i s květináčem. Mířím k ložnici. Zastavím se a podívám se na kusy stolu. Co s tím? No, nechám to času. Vejdu do ložnice a kytku položím na noční stolek vedle mé postele. Mobil mám pořád u sebe. To znamená, že si můžu zdřímnout. V mobilu se čas už sám přenastavil. Dám si tam budíček na 12:45. To mi bude stačit.

Po mega dlouhé době je tu další díl :)
Doufám, že se hezky četlo :)
Děkuji za komenty a liky 

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.