Můj ELEMENT - autor - Klára Mikešová

3. Kapitola

3. Kapitola - Nával informací

NÁVAL INFORMACÍ

"Než se mě budeš na cokoli ptát, nech mě mluvit." Její hlas je o něco tišší než před chvílí. Já na ni jen mlčky koukám a lehce přikyvuji. "No, jak začít... Jak už jsi asi zpozorovala, jsme jiní než ostatní. My máme dar." "Jestli tomuhle říkáš dar," přitom pevně sevřu víčka. "Nech mě mluvit. Ano, říkám tomu dar a ostatní taky. Postupem času tomu taky tak budeš říkat. Aspoň doufám."

Ostatní. Toto slovo mi zůstalo nepříjemně hučet v hlavě. Takže nás je ještě víc? Ale kolik nás doopravdy je? "Ostatní? Kolik nás tedy je?" Musela jsem se zeptat. Musím to číslo vědět. "Je nás celkem dost. Sama nevím přesný počet, ale jsem si jistá, že nás není tak málo. Tak, abychom konečně někam přešli. Naše historie sahá do daleké minulosti. Už v dávných dobách byli dvě skupiny lidstva, ne vlastně tři. První skupina všechny převyšuje. Jsou to normální lidé. Druhá skupina už téměř vyhynula. V této skupině byli tvorové, kteří chtěli vyhubit lidstvo i nás. Dodnes ještě existují malinké skupinky těchto tvorů. Asi si říkáš jací tvorové a vůbec, co jsou to tvorové? Je to tak?"

Místo toho, abych odpověděla, jen kývnu. Z návalu těchto informací mě začíná bolet hlava. Vůbec to nechápu. "Tvorové jsou bytosti, které se ve většině případech vůbec nepodobají lidem. Což, vlastně není zas tak úplně pravda. Jsou to například upíři, vlkodlaci, hydry, krakenové a tak dále. No, a proti těmto tvorům bojujeme my. Třetí skupina. Kdysi nás bylo mnoho, jenže po válce mezi tvory a námi, ElMagy (elementární mágové), se dary přestali tolik šířit. Jen málokdo dnes dostává dar. Většinou, k tomu dnes dostaneme takový bonus."

"Bonus? Co je bonus?" "Dej mi chvilinku. Už mi úplně vyschlo v puse." Teď jsem se dozvěděla spoustu nových informací a to asi za posledních 5 minut. Pomalu, ale jistě to začínám chápat. Jenže mužů jí věřit? Měla bych. Další na co se chci stopro zeptat je, co znamená ta tečka v oku a pak co ovládá. Podívej na ni... Hihihi, vypadá, jakoby ji někdo zhypnotizoval... Hihi, jak jen čučí na ten strom... Co když nám chce sebrat naše zásoby. Kecání veverek mě přivede zpátky do reality. Tito malí savci se začnou zase vzdalovat. Ani jsem nepostřehla, že vůbec přišli. Podívám se na Carol. Ta ještě pozoruje odbíhající veverky.

"Už asi můžu. Co se týče toho bonusu, tak ten nemá každý. Ty ho máš." Super, mám něco navíc. "Rozumíš zvířatům. Já mám třeba to, že dokážu vidět budoucnost. Je to, ale velmi namáhavé a vyžaduje to obrovské soustředění. No a navíc já to ještě tak úplně neovládám." "Takže jsi mě našla díky schopnosti vidět budoucnost?" U toho pozvednu jedno obočí. "Ano, jsi vlastně můj první nalezený ElMag." Myslela jsem si to. Jak to najednou vyhrkla, to by zkušenější neudělal. Pomalu se na lavičce začnu sesouvat níž. Když jsem dostatečně nízko, zakloním hlavu dozadu tak, abych ji měla podepřenou lavičkou. "Co znamená ta tečka v oku?" Při těchto slovech už mám zavřené oči a čekám na odpověď.

"Díky ní se odlišujeme od lidí. Jenže v dnešní době si stačí nandat čočky a nikdo tě pak neřeší. Takže mě překvapilo, že ty jsi je neměla. Jak to máš vůbec se vztahy se třídou?" Opravdu klidně, což mě celkem překvapilo, odpovím. "Fakt mega zlý. Nikdo kromě Jodie o mně neví. Naštěstí byla tak laskavá, že to dosud nikomu neřekla. To ovšem neznamená, že mě má ráda. Ba naopak, dokázala proti mně spiknout celou třídu." Už to říkám celkem unaveně. A navíc jsem neviděla reakci Carol, jelikož mám zavřené oči. "Poslední otázka, tedy pro dnešek. Co ovládáš?" "Já ovládám vodu a ty se svůj dar dozvíš, když v pátek, což je za 2 dny, půjdeš se mnou." Při těch slovech vstala a já otevřela oči. "Zítra ve stejný čas zde?" Zeptá se, jakoby se dosud nedělo nic vážného. Já se pomalu zvedám a protahuji své zdřevěnělé končetiny. "Nemůžu, mám v tu dobu atletiku. Co takhle o hoďku dýl?" "Mě to neva, ale ty abys zde neusnula." Široce se usměje a už jen mává na rozloučenou. Než se otočí, taky jí zamávám, ale bez úsměvu. Nechce se mi teď smát nebo se usmívat. Těším se domů na postel. Dělí mě od ní jen 35 minut chůze.
-----
"To si děláš prdel. To byla moje úplně nová sluchátka a tys je zničil. Proč mi je takhle ničíš! To už jsou čtvrtá!" Se zlostí do totálně zničených sluchátek kopnu. Xandler to kočičím smutným výrazem sleduje. Já se omlouvám. Já se prostě neovládnul. "To říkáš pokaždé a mě to už nebaví. Čtvrtá sluchátka... Bože." Už jsem se naštěstí uklidnila. "Aspoň ti nemusím kupovat novou hračku." To už se na Xandlera trochu pousměji. Ten si už vyskakuje na postel, připraven jít spát. "Nevím, jestli jí mužů věřit. Mám strach." To už ležím v posteli a hladím kocoura po jeho nemalém břiše. Neboj. Myslím, že nejsou zlí. Já bych jim zkusil věřit. "Tak zněla moudrá slova Xandlera Velkého." Při těchto slovech se začnu propadat do říše snů.

Nejlíp se mi píše brzy ráno, když všichni spí.
Pak už nedokážu nic napsat :(
Budu ráda za komenty i hlasy ;)

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.