Můj ELEMENT - autor - Klára Mikešová

2. Kapitola

2. Kapitola - KAMARÁDKA?

KAMARÁDKA?

"Caroline, pojď sem, prosím." Dívka, která dosud stála u dveří, vykročí k učiteli. Chvíli se na ni jen tak dívám. Je vysoká, štíhlá, blonďatá a hlavně velmi usměvavá. "Děkuji. Caroline Eyre tu s námi zůstane do příštího pátku. Její rodina cestuje po celé Americe a tak vás žádám, abyste se k ní chovali slušně. Prosím, posaď se někam, ať můžeme začít vyučování."

Dál už učitele neposlouchám a jen kradmo pozoruji Caroline, kam si sedne. Dívky ji zvou k sobě. Jak hezké... Jenže po pár vteřinách se mi asi zastaví srdce a všechen tok myšlenek. ONA SI SEDÁ VEDLE MĚ. První, co uslyším po této události, je tlumené hihňání ze zadních lavic. Nemusím se tam otáčet, abych věděla, že to jsou holky, které mě fakt nemusí. Zato Caroline se tam otočí. Dívky se začnou čím dál tím víc smát. Upřímně, já bych se asi taky začala smát, kdybych neuměla držet kamennou tvář. Ten její výraz je fakt něco.

Po chvilce se ale dívka otočí zpět ke mně. "Já jsem Caroline, pro přátelé Carol." Na tváři se jí rýsuje obrovský úsměv. "Já jsem Clarisa, ale můžeš mi říkat Clara či Cler, je mi to jedno," při tom jí věnuji jeden z mých úsměvů. "Ráda tě poznávám Cler." Pak už naše seznamování končí. Do konce hodiny se nemohu normálně soustředit, jelikož musím furt přemýšlet nad Carol, mou novou spolužačkou.
-----
"A jsi jedináček nebo máš sourozence?" Ukecanější člověk snad neexistuje. Ona furt jenom mluví, mluví a jenom mluví. Většinou jí ani nestihnu odpovědět na otázku. "Mám sestru" odpovím nevýrazně. Právě teď jsme s Carol v parku ve městě. Sedíme na této lavičce už hodnou dobu.

Pak se vedle mě znovu ozve. "Hmm a má moc jako my dvě?... Hups." Při těchto slovech na ni svou hlavu otočím tak rychle, až mi křupne za krkem. Chvíli na ni jen tak zírám s otevřenou pusou. Ona však svůj pohled zavrtává do země. Právě teď jsem slyšela něco, co jsem fakt nečekala. Takže nejsem jediná, kdo je divný?

Proč se to ale dozvídám až teď? Proč nepřišla dříve? Míchá se ve mně fůra různých pocitů. Po chvilce ke mně vzhlédne. Teď si toho všimnu. Ve svých blankytně modrých očích má v pravém oku fialovou tečku. Má ji o něco větší než já. Co ta tečka asi znamená? Proč ji mám já, a proč ji má i ona? Jsem šokovaná. Co se to tu děje???

Tato část je velmi kraťoučká :D
Doufám, že se díl líbil
Budu ráda za hlasy i komenty :)

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.