Začnu se kolem sebe rozhlížet. \"Jenom, jak se hodláte dostat na místo, kam chcete jít?\" Carol se šibalsky usměje, ale nic neříká. Chloe mi ani nevěnuje moc pozornosti.

\"Portál za 3... 2... 1...\" Při těchto slovech jsem na Chloe civěla jak na blázna. O necelou vteřinu jsem se ale já cítila jako ten blázen. Přede mnou se objeví kruh velký přibližně 2 metry. Je vyplněn červenou barvou a zdá se mi, že se i vlní. Ne, to se mi nezdá.
\"Nebude to nijak bolet. Že, ne?\" Zeptám se Carol. \"To ti neřeknu.\" A jen se na mě roztomile usměje. Přeběhne mi mráz po zádech. \"Do toho mě nikdo nedonutí vstoupit.\" Řeknu rezignovaně. \"Já půjdu klidně první. Ale ne, že zde potom zůstaneš.\" Říká Caroline. \"To nehrozí, protože já jdu jako poslední.\" Chloe se koukne na hodinky.

Carol přistoupí blíže ke kruhu. Zvedne ruku a chvíli čeká. Já jsem napjatá a plná očekávání. Pak ruku dává do kruhu. Chvíli se nic neděje. Po chvilce začne křičet. Já se šíleně leknu a též vykřiknu. Carol však po vteřině dostane šílenej záchvat smíchu. Ze začátku se na ni jen velmi vražedně dívám. Pak se začnu taky smát. Chloe nad tím jen protočí očima, ale též jí zacukají koutky. Je zvláštní, jak jim důvěřuji. Nikdy jsem nikomu moc nevěřila.

Carol už na nic nečeká a se slzami v očích vejde do kruhu. Pak je řada na mně. Chloe na mě kývne na znamení, že mužů jít. Neskrývám svou nervozitu. Nejprve se dotknu povrchu látky, jenž je v kruhu. Je příjemně studený a to i teď v zimě. Zajímalo by mě, jaké to je procházet tím v létě. Dám tam celou ruku. Pak už jen tělo. Cesta netrvá ani 10 sekund. Na druhé straně na mě čeká Carol. Za chvilinku po mně z kruhu vyjde Chloe. Přiznávám, že teď se klepu zimou.

Objevíme se v nějaké obrovské hale. Nikdo nám nevěnuje příliš pozornosti. Tedy, až na jednu mladou dívku s brýlemi, které si pořád musí popostrkovat zpátky na nos. Jsem uchvácena krásou této místnosti. Velká okna, bílé stěny, v kterých je něco vyryto. Už teď mi je jasné, že to bude zajímavá budova.

\"Aaaaa\" Nestačím zadržet zívnutí. \"Proč se mi chce tak spát?\" Řeknu a znovu zívnu. \"Jelikož je devět hodin večer?\" Nechápavě na Carol pohlédnu. \"Je to tím, že se teď nacházíš v Londýně. Konkrétně v hlavní budově našeho systému.\" Řekne ta mladá dívka. Spodní čelist mi spadne až na zem. \"Takže mi chcete říct, že-že jsme v Londýně?\" A podívám se na Chloe. Ta přikývne. \"Za těch pár sekund.\" Začnu si mumlat sama pro sebe a přitom se chytnu za hlavu.

\"Jsem to, ale nezdvořilá. Jmenuji se Zoe. Měla jsi přijít až zítra. No, to je jedno. Potřebuji se tě zeptat na pár otázek a zároveň tě tu provedu. Carol, ty už můžeš jít. Chloe, táta tě chtěl vidět a něco s tebou probrat.\" Carol mi zamává a hned někam běží. Chloe na mě kývne.

Zoe se začne hrabat ve složce papíru, které má na deskách. \"Tady jsi. Jméno je Clara Turner. Narozena 12. července 1999. Je to tak?\" \"Ano.\" A pak mi klade další primitivní otázky, jako kam jsem chodila na základku či jak se jmenuje moje babička. Nevěnuji jí příliš pozornosti a prostě odpovídám. Tohle jsem se naučila už jako malá, když mě nebavilo poslouchat ty dlouhé proslovy rodičů. Jdeme po žulových schodech, které se mi zdají dost dlouhé. Sleduji lidi, kteří tady jsou. Viděla jsem tu už dvě Indky a pravděpodobně seveřana. Je tu ale i mnoho dalších. Teď procházíme kolem jídelny. Oni tu mají i jídelnu. Bezva. Všimnu si, že u jednoho stolu sedí dobře živený chlap a strká si do pusy pravděpodobně další hambáč. Odvrátím pohled a podívám se konečně na Zoe. Není příliš vysoká, má nakrátko zastřižené černé vlasy. Oči má tmavě hnědé, s modrou tečkou.

\"Jsou tu i tělocvičny. Dvě v podzemí a jedna nahoře.\" Ani jsem si neuvědomila, že z otázek přešla na popis, kde se co nachází. \"Kde budu spát?\" \"No, Carol si kvůli tobě dokonce i uklidila to své smetiště. Ale záleží to jen na tobě.\" \"Ano, budu s Carol.\" Nad odpovědí nemusím přemýšlet. Neříkám, že bych nebyla radši sama... ale musím se trošičku víc s někým spřátelit. \"Fajn, bude velmi šťastná. Číslo pokoje je 36. Nachází se v druhém patře. Myslím, že budeme muset končit. Mám i jiné povinnosti. Tak zatím.\" A zrychlí v chůzi vpřed.
Pokoj 35, ne 36. Asi. No to zjistíme. Jsem teď ve třetím patře. Náhle si uvědomím, že jsem unavená a dlouhé řeči tomu nijak nepomohli.

\"Co tady jen tak stojíš? Neděje se nic?\" Už zase. Bože. \"Tohle mi už nedělej.\" Otočím se na Michaela. \"Promiň, neuvědomil jsem si to.\" Začne se smát. Já se usmívám, ale do pořádného smíchu mi není. Přeci jen jsem tu půl hoďky a jsem už hodně unavená
\"Jaký je tvůj pokoj?\" Zeptá se zničeho nic. \"Je to 35. Ne, vlastně 36.\" Už zase. \"To je pokoj Carol, co?\" \"Jo jo, je.\" Promnu si zátylek. On se usměje. Má hezký úsměv. \"Fajn, tak pojď.\" Začneme se blížit k nejbližším schodům.

\"Co ovládáš za element?\" Prolomím to nepříjemné ticho. \"Já ovládám oheň. Vždycky se mi líbil a tak nejsem vůbec zklamán, že ho mám. Jen jsem nedostal žádný bonus. Zajímalo by mě, co ovládáš ty.\" A ukáže na mě prstem. Já se zasměju. Najednou se cítím tak volná a plná energie. \"Jo, to mě taky. Jak probíhá trénink?\" To už stojíme před dveřmi mého nového místa na žití. \"Trénink živlů má každý. Pak záleží, co si vybereš. Buď lékaře nebo něco jako politika nebo kuchaře nebo budeš hledat nováčky nebo dobrodruha a mnoho dalších. Říkal jsem všude nebo?\" Přikývnu a usměji se. On se taky usměje. \"O.K., když chceš být v terénu, musíš umět bojovat s různými zbraněmi i pěstmi. K tomu potřebuješ trénink. U ostatního si můžeš trénovat libovolně.\" Každé jeho slovo vnímám a zpracovávám na nejvyšší úrovni. \"Díky za vysvětlení. Ty jsi dobrodruh?\" \"Ano, to jsem. Moc mě to tam baví. Zabíjet ty různé příšery je sranda. Ale je to i nebezpečné. Musíš prostě umět skvěle bojovat.\" Musím říct, že dobrodruh mě taky láká. Cítím, že by mě to mohlo bavit. Vždycky jsem chtěla zažít dobrodružství a cítit adrenalin, kterého se mi nikdy moc nedostalo.
\"Díky za všechna vysvětlení a za to že jsi mě dovedl sem.\" Podívám se mu do těch jeho překrásných očí. \"Za málo. Kdybys cokoli potřebovala, číslo mého pokoje je 50, třetí patro.\" Řekne a pak otevře dveře mého bytu.

Zarazím se. No, tak to jsem nečekala. \"Ale no tak, děti. To se musíte furt a všude líbat.\" Michael se začne pobaveně smát. Carol se odtáhne od Jacka a pohledem začne vraždit Michaela. Rozplete si prsty s Jackem a pomalu dojde ke mně. \"Ona si vážně uklidila pokoj.\" Řekne Michael a jen nad tím zavrtí hlavou.
\"No co, už nebudu vyhrávat cenu za nejhorší pokoj.\" Zasměje se Carol a Jack též. \"Sem ráda, že budeš se mnou na pokoji.\" Řekne a obejme mě.
\"Carol bacha, aby Jack nežárlil.\" Dá se zas do smíchu Michael. \"Jen abys pak nežárlil ty.\" Řekne Carol Michaelovi, pořád mě objímajíc. Nevím, jaký obličej udělala Carol, ale čeho jsem si všimla, bylo skoro až nezřetelné začervenání Michaela v obličeji. U toho si mnul zátylek. Nad tím jsem se ještě víc pousmála.

\"Tak běžte kluci. Teď tady bude dívčí párty.\" Vyžene kluky Carol a začne se smát. Já se taky směji. Když Jack prochází kolem Carol, pošle jí vzdušný polibek. Pak zabouchne dveře. Mně se konečně naskytne příležitost prohlédnout si byt. Není příliš velký. Obývací pokoj je hned první místnost. U ní se také nachází malá kuchyň. V místnosti jsou dvě velká okna s výhledem na zahradu. Jsou tu další dveře. Konkrétně tři. Když otevřu první dveře, které se nachází napravo ode mě, zjistím, že je to koupelna. Je do modrého stylu. Druhé dveře jsou hned vedle koupelny. Je to ložnice. Ta se zdá být do stylu Anglie. Červená s anglickými motivy. Je tam jedno letiště a jedna jednolůžková postel. Musím říct, že pokoj je velmi pěkný. A poslední dveře jsou na druhé straně obýváku. Zjistím, že je to komora s vše možným harampádím. Okna, krom obýváku, nikde nejsou. Asi se budu cítit trochu stísněná.

\"Dáš si chleba s máslem nebo šunkou nebo s obojím dohromady?\" \"Upřednostňuji chleba s máslem.\" Hladově se vrhnu ke stolu. No jo, jídlo. V tom stresu jsem na to zapomněla. Neva. Carol mi to připomněla. \"Vypadáš, jako bys roky nejedla.\" Zasměje se Carol při pohledu na mě. \"Teoreticky by se dalo říct, že jsem nejedla pět hodin, i když to není zas tak úplně pravda.\" Pak se pustím do jídla a Carol mi říká různé věci, které tu zažila.

Po jídle na nic nečekám a jdu do ložnice. Hned sebou plesknu o jednolůžkovou postel. \"Nechceš půjčit nějaké pyžamo?\" Zeptá se Carol. \"Byla bych ti moc vděčná.\" \"Nemusíš se strachovat, že ti všechno budu furt půjčovat. Zítra se vrátíme pro tvé věci.\" Řekne se smíchem a hrabe se v nějaké skříni. \"Tohle by ti mohlo jít.\" Podá mi žluté pyžamo. \"Díky.\"

Když jsem převlečená, sednu si na postel a přehodím si peřinu přes ramena. \"Takže, ty a Jack spolu chodíte?\" \"Jo, už asi tak půl roku. Je tak krásný, a kdybys viděla, jak bojuje.\" Začne básnit Carol a zavře oči. \"Já myslela, že bude spíš lékař než bojovník?\" Sedne si na postel. \"Jeho to nebaví tolik jako bojování. Jsem zvědavá, co si vybereš ty.\" \"Asi dobrodruha.\" \"Nevybrala sis to jen kvůli Michaelovi? Jelikož na dobrodruha se dostanou ti nejlepší z nejlepších.\" Řekne se zvědavostí a možná i trochu obavami v hlase. Já si zkousnu spodní ret a zavrtím hlavou. \"Ne, prostě mě to tam láká.\" Řeknu a sklopím pohled k zemi.

\"Líbí se ti?\" Zeptá se. Vzhlédnu a zjistím, že mě sledují dvě modrá kukadla. \"Jo, asi....asi se mi líbí.\" Řeknu a pohledem sjedu k zemi. \"Další láska na první pohled.\" Řekne zasněně Carol. Můj pohled dlouho sklopený nevydrží, jelikož se vzápětí nechápavě kouknu na mou novou spolubydlící. \"Jak to myslíš?\" \"Myslím to tak, že se někdo na někoho podívá a něco k němu ucítí. Ty jsi další. Já to tak měla s Jackem. Viděla jsem ho a najednou BUM. Láska. Za celou tu dobu co jsem tu byla, jsem si ho nevšimla a pak tohle.\" Začne se smát Carol. Já se usměji. Ale né tak jako vždy. Teď to je také radostné, šťastné a- a zasněné. Carol si toho všimne. \"Měla by ses usmívat častěji. Říkám si, že jsi to v životě asi neměla lehké, co?\" Celkem smutně na mě pohledné. Zmůžu se jen na přikývnutí.

\"Co děláš ty?\" Konečně se zeptám. \"Jsem dobrodruh. Ne, vlastně hledač nováčků. Byla jsem dobrodruh. Potom co mi zabili nejlepší kámošku Naomi...\" Zlomí se jí hlas a po tváři se jí začnou kutálet malé, třpytivé slzy. Vstanu z postele a obejmu ji. \"To jsem nechtěla. Promiň.\" Řeknu šeptem a tím nejklidnějším hlasem. \"To je dobrý.\" Řekne Carol. \"Já jsem o tom začala mluvit.\" A setře si slzy. \"Jestliže budeš chtít být dobrodruhem, budeš si muset zvolit svou bojovou zbraň. Já jsem měla oboustranné dýky. Michael má meč a Chloe luk. Jack bojuje s oštěpem. Dále, jestli projdeš výcvikem, budeš se muset k někomu přidat do skupiny. Chloe má jednu skupinu, v níž je Michael, Jack, Simon, Thomas, Rachaela a Megan. Kdysi jsem tam byla i já. Pak jsem ale odešla. Myslím, že by si tě Chloe mohla vybrat k sobě do skupiny. Musíš být ale skvělá.\" Dokončí dlouhé povídání. Musím být skvělá. Já budu skvělá. \"Díky za vše i za to, že jsi mi řekla o Naomi.\" Řeknu a ještě ji jednou obejmu. Jen se usměje. \"Hezké sny.\" Dojdu ke své posteli. Zachumlám se hluboko do peřin. \"Tobě též.\" Oplatím to Carol.

Postel není tak pohodlná jako u mě doma. Díky povídání s Michaelem a Caroline ze mě ospalost téměř vyprchala. Pořád dokola přemýšlím nad tím, co se za poslední dva dny stalo. Přemýšlím, jestli jsem neměla zůstat doma s Lucy a Xandlerem. Jestli jsem tu správně. Opravdu jim všem mužů věřit. Doufám, že ano. Na odpovědi si ovšem nějakou dobu budu muset počkat. Časem se zodpovědí.

Další díleček je na světě 🙂
Doufám, že se kapitola líbí 🙂
Budu vděčná za hlasy a komenty 😉