V určité životní chvíli začínáme být unavenější a začínáme přemýšlet, zda tohle je ten život, který jsme si vysnily. A často nás napadá, že ne. Jsme unavené, uhoněné, máme děti v pubertě či mimo domov, tzn. že se buď s někým dohadujeme nebo nám je smutno.

Uvědomujeme si, čeho všeho jsme dosáhly. Máme vlastní dům či byt, dobré partnerství, zdravé děti. Také kariéra funguje, lecčeho jsme dosáhly, přesto v nás zůstává stísňující otázka: "Pokud má druhá polovina mého života proběhne podobně jako doteď, až se jednoho dne ohlédnu zpátky, budu moci říct - žila jsem naplněný život?" ... Přepadnou nás pochyby. Události, které dříve byly důležité, vyblednou. 

A uvnitř v duši - prázdnota.

Proč začíná mít právě v tomto věku spousta žen astma a problémy se srdcem a dýcháním? Proč se ženám v tomto věku začíná více a rychleji zhoršovat zrak? Mnoho žen začne mít deprese a stavy úzkostí.

Strachy, obavy, smutky usazené v těle se hromadí a shlukující energie blokuje proudění v těle.

Jednoho dne se začneme ptát sami sebe, co v nás opravdu vězí, na co to čeká. "Co v nás se může projevit. Co je můj vlastní životní úkol. 

V tomto věku už se s Vámi Vaše duše chce spojit, mluví s Vámi skrze Vaše zdraví. Zastavuje Vás, snaží se říct, něco bys měla dělat jinak... najít své poslání, smysl života. Každá z nás ho nosí v sobě 🙂