Můj příběh

Silvestra v 16 letech jsem strávila v nemocnici. Bylo to hrozné. Na pokoji jsem byla sama. Měla jsem horečku. Většina ostatních dětí byla doma. Bylo mi smutno a přála jsem si, abych už byla v pořádku. Najednou jsem měla pocit, že nejsem sama. Že tam se mnou někdo je. A já v tu chvíli věděla, že je to můj andílek. Začala jsem si s ním povídat. A od té doby vím, že je vždy při mně. Jen na to občas zapomenu.

Do nemocnice jsem nastoupila, protože jsem měla dlouhodobě průběžně horečky a nikdo nevěděl proč. Léčili mě klidem na lůžku a pozorováním. Udělali veškeré testy a nic mi nezjistili. Když jsem byla v klidu v nemocnici, teplota mi spadla. Pustili mě na víkend domů, teplota se mi vrátila. Znovu mi v nemocnici teplota spadla, znovu se vrátila doma. Závěr zněl – psychické důvody.

V té době nebyla doma pohoda, naši se hádali, bála jsem se chodit domů. Buď tam probíhaly hádky, nebo hrobové ticho. To když táta přestal mluvit. Když se taťka zlobil na mamču, zlobil se i na nás děti. Když nemluvil s mamkou, nemluvil ani s námi.
Když jsem pochopila, jak to se mnou je, naučila jsem se odstřihnout se od problémů doma a uvést se do svého klidu. Od této chvíle jsem měla jasno v jedné věci. Jedině já si mohu pomoci a uzdravit se. Je to jen na mně.

Po studiích jsem odešla z domova, našla si skvělou práci, vdala se, měla miminko. Krátce po narození dcery jsem absolvovala zajímavý seminář „Zlatá mysl\", kterou vedl Čech žijící v Austrálii Milan Bodák. Naučila jsem se mimosmyslové vnímání, programování paměti, různé relaxační techniky, učení v alfě, materializace myšlenek, mentální léčbu, nabíjení se, odpouštění atd... V té době jsem kouřila krabičku cigaret denně. Naprogramovala jsem si, že od určitého data nekouřím a od toho dne jsem skutečně přestala kouřit, aniž jsem chtěla. Prostě náhodou mi došly cigarety, a když mi kolegyně v práci nabídly, vyběhla ze mě slova „ne, děkuji, ode dneška nekouřím\" dřív, než jsem si to uvědomila.

Chození po žhavých oranžově rozpálených uhlíkách
Na „Zlaté mysli\" jsem se naučila, že mysl je silnější než vše ostatní. Během kurzu jsme absolvovali test našich schopností. Připravilo se ohniště – pás široký 2m a dlouhý 20 m, nechalo se shořet uhlí a my jsme pak bosí chodili po žhavých do oranžova rozpálených uhlíkách.

Přesně si pamatuji, jak mi lektor řekl, ať si raději vyhrnu legíny, aby mi od ohně nechytly. Než jsem vstoupila do ohniště, naladila jsem se na to, že jdu po zelené, hebké travičce. S úsměvem jsem pak pomalu 20 m dlouhé ohniště přešla. Jen když jsem se přepla z alfa hladin do normálních, začaly mě pálit uhlíky, které jsem si z ohniště odnesla mezi prsty na nohou.
Ta chvíle změnila mé myšlení i chápání života. Jen jsem na to občas zapomínala a vracela se k navyklému chování.

Díky vážné nemoci svého otce ještě koučink, NLP, regresní terapii, hypnózu. Po pěti letech života s rakovinou můj otec umíral. Podstoupil spoustu chemoterapií, plně poslouchal ve všem lékaře. Pak mu lékaři oznámili, že už léčba není možná a že víc než dva měsíce už tu nebude. Taťka měl ohromné bolesti, byl na morfiu, víceméně jen ležel.

V tu chvíli jsem se ho zeptala, zda nechce zkusit alternativní způsob uzdravování. Řekl, že nemá co ztratit. A tak jsme se do toho pustili. Nebyla to jednoduchá cesta, ale taťka začal znovu fungovat, zajímat se o různé věci, bylo mu líp. Rakovina se ztrácela. Byl tady navíc dva a půl roku. Po celou tu dobu už nebral žádné léky ani tlumící prášky. Taťka si během té doby zlepšil vztah k sobě, přestal se bát smrti i toho, co přijde. Zlepšil si vztah i se všemi svými dětmi. Naučil se o všem se s námi bavit. Vzájemně jsme si vše odpustili. A tak když jednoho dne odešel, cítila jsem v srdci jen čistou lásku.

Ano, naučila jsem se díky náročnosti svého života a díky zkouškám a lekcím, které mi život připravil spoustu věcí. Naučila jsem se vděčnosti za každý den, všímat si toho krásného v mém životě. Vidět vše, co se mi daří a přijmout poučení z toho, co se mi nepodaří. Naučila jsem se mít opravdovou radost každý den. A totéž chci ukázat vám. Ráda vás povedu. Já jsem se z toho začarovaného kruhu starostí, pocitů viny, neúcty k sobě, únavy, bolestí, dohadování s dětmi i s manželem, stresu dostala. Jsem šťastná. Udělejte to i vy.