12 druhů inteligence

V roce 1983 psycholog Howard Gardner navrhl existenci různých typů inteligence. Ve své knize "Frames of Mind" předpokládal, že inteligence není jednotný celek, ale spíše síť kapacit, které fungují víceméně synchronizovaným způsobem.

Svou teorií vícenásobných inteligencí zničil klasickou myšlenku inteligence a navrhl, že jsme všichni odborníci v různých oblastech. Existují lidé se zvláštním talentem na čísla a další, kteří jsou vynikajícími komunikátory.

Gardner proto nově definoval koncept inteligence jako „Biopsychologický potenciál zpracovat informace, které lze aktivovat v kulturním kontextu, za účelem řešení problémů nebo vytvoření produktů, které jsou v kultuře cenné“. Proto typ inteligence, kterou vyvineme, bude záviset jak na genetických faktorech, tak na našich zkušenostech.

Různé druhy inteligence, které můžeme vyvinout
Nejprve Gardner navrhl existenci 7 typů inteligence, ale později zahrnoval dvě další inteligence a postupem času byly přidány další konstrukty, které rozšiřují náš pohled na inteligenci.

1. Logicko-matematická inteligence

Logicko-matematická inteligence se týká schopnosti racionálně analyzovat problémy, provádět matematické operace a zkoumat vědecké otázky. Zahrnuje schopnost vypočítat, kvantifikovat, zvážit výroky a hypotézy a provádět složité logické operace.

Tito lidé používají abstraktní a symbolické myšlení, rozvíjejí schopnosti sekvenčního uvažování a řídí se vzory induktivního a deduktivního myšlení. Ve skutečnosti mají schopnost rozvíjet rovnice a důkazy, provádět výpočty a řešit abstraktní problémy, aby se cítili pohodlně v oblasti matematiky a fyziky.

2. Jazyková inteligence

Jazyková inteligence označuje zvláštní citlivost na mluvený a psaný jazyk. Projevuje se jako schopnost učit se jazyky a efektivně používat jazyk k dosažení určitých cílů. Například tento druh inteligence mají spisovatelé a skvělí komunikátoři.

Lidé s jazykovou inteligencí používají jazyk k vyjádření a ocenění komplexních významů. Mají schopnost analyzovat verbální i neverbální informace s velkou přesností, rozumět slovům i neverbálnímu jazyku a jsou také schopni vytvářet produkty zahrnující ústní a psaný jazyk.

3. Prostorová inteligence

Prostorová inteligence zahrnuje schopnost rozpoznávat a manipulovat s modely ve velkém prostoru, jako jsou modely používané navigátory a piloty, stejně jako modely v menších oblastech, jako jsou sochaři, chirurgové, šachisté nebo architekti.

Tento typ inteligence se týká schopnosti uvažovat ve třech dimenzích. Lidé, kteří ji vlastní, mají mimořádnou schopnost rozpoznávat a manipulovat s podrobnými prostorovými obrazy ve velkém měřítku. Mívají také velmi aktivní představivost.

4. Body-kinestetická inteligence

Kinestetická nebo tělesná inteligence je schopnost používat celé tělo nebo jeho části k řešení problémů nebo vytváření produktů. Lidé s tímto typem inteligence se mohou stát například vynikajícími sportovci nebo tanečníky, ale mohou to být také chirurgové, mechanici, fyzioterapeuti nebo tesaři.

Lidé s tělesně-kinestetickou inteligencí řeší problémy prostřednictvím hlubokého svazku mysli a těla. Dosahují velké kontroly nad automatickými a dobrovolnými pohyby, aby mohli pomocí svého těla vysoce diferencovaným a kompetentním způsobem řešit různé problémy.

5. Hudební inteligence

Hudební inteligence se týká interpretačních, skladatelských a oceňovacích schopností. Lidé s tímto typem inteligence mají schopnost rozpoznávat a vytvářet hudební tóny, rytmy a zabarvení.

Mají vynikající vlohy pro učení písní a rytmů, stejně jako pro skládání hudby a hru na různé hudební nástroje. Vyvíjejí zvláštní citlivost na hudbu a mohou snadno detekovat nesprávné tóny nebo rozladěné nástroje.

6. Interpersonální inteligence

Interpersonální inteligence je schopnost porozumět záměrům, motivacím a touhám druhých a používat je k asertivnímu vztahu s ostatními. Lidé s tímto typem inteligence rozvíjejí schopnost rozpoznávat a rozumět psychologickému pozadí ostatních.

Interpersonální inteligence proto předpokládá rozvoj účinné verbální a neverbální komunikace. Tito lidé si všímají rozdílů mezi nimi, jsou citliví na nálady druhých a mají schopnost zvládat jiné perspektivy než empatický postoj.

7. Intrapersonální inteligence

Intrapersonální inteligence je v zásadě vnitřní, protože implikuje schopnost porozumět sám sobě. Tito lidé si nejen uvědomují své touhy, pocity, nálady a očekávání, ale tyto informace využívají k inteligentnímu řízení svého života.

Ti, kdo mají tento typ inteligence, také rozvíjejí sebepoznání; to znamená, že chápou, jak fungují jejich kognitivní procesy (myšlení, pozornost a paměť), což jim umožňuje lépe se rozhodovat a efektivněji řešit problémy.

8. Naturalistická inteligence

Naturalistická inteligence je schopnost vnímat vztahy mezi druhy a lidmi, rozpoznávat možné rozdíly nebo podobnosti mezi nimi. Tito lidé jsou schopni relativně snadno identifikovat, rozeznat, pozorovat a klasifikovat členy skupin nebo druhů rostlin a živočichů.

Ti s tímto druhem inteligence nejen identifikují rozmanitost, která existuje v přírodním světě, ale také mají zvláštní citlivost na životní prostředí. Mají přirozenou zvědavost zkoumat prostředí a milují kontakt s přírodou.

9. Emoční inteligence

Emoční inteligence by mohla být považována za spojení interpersonálních a intrapersonálních inteligencí, protože implikuje schopnost rozpoznávat a zvládat vlastní emoce i emoce ostatních. Navrhli psychologové Peter Salovey a John Mayer a skládá se z pěti základních dovedností: emoční sebeuvědomění, emoční sebeovládání, sebamotivace, empatie a sociální dovednosti.

Emocionálně inteligentní lidé si proto jsou vědomi svých nálad a nálad emoce a pocity lidí kolem nich, umět je asertivně spravovat. Tito lidé mají emoční zrnitost a empatie, ale nedovolí, aby je jejich emoce přemohly, ale mají spíše psychologické zdroje, aby je správně nasměrovaly.

10. Existenciální inteligence

Gardner definoval existenciální inteligenci jako „Schopnost umístit se s ohledem na vesmír a existenciální charakteristiky lidského stavu, jako je smysl života a smrti, konečný osud fyzického a psychologického světa v hlubokých zážitcích, jako je láska k druhému“.

Lidé s tímto typem inteligence mají sklon uvažovat o své existenci a přemýšlet o smyslu života a o tom, co by se mohlo stát po smrti. Nejen, že mají bohatý duchovní život, ale rozvíjejí také tendenci vše filozofovat a zpochybňovat na základě jejich hluboké schopnosti sebepozorování a pozorování prostředí.

11. Tvůrčí inteligence

Kreativní inteligence je výsledkem kombinace intelektu s představivostí a vytvoření originálního nápadu nebo produktu. Ve skutečnosti, i když inteligence zahrnuje řešení problémů, ne vždy vede k originálním řešením. Lidé s kreativní inteligencí naproti tomu přemýšlejí a hledají nová řešení.

Tento typ inteligence znamená schopnost udělat krok vpřed a představit si několik možností, které se dosud nenaplnily. Jsou to lidé s otevřeným a flexibilním myšlením a jsou schopni vidět věci z různých perspektiv, aby našli neobvyklé nebo nové odpovědi.

12. Kolaborativní inteligence

V prostředí organizačních a sociálních sítí se objevil nový typ inteligence, která odkazuje na schopnost pracovat jako tým k dosažení společného cíle. Kolaborativní inteligence znamená spořádané uvažování, které skupině lidí umožňuje vytvářet lepší sdílené znalosti a činit rozhodnutí, s větší šancí překonat výzvy a obtíže, které představují různé lidské činnosti ve stále složitějším a měnícím se prostředí.

Je to velmi zvláštní druh inteligence, protože zahrnuje schopnost pracovat s ostatními, sdílet znalosti a způsoby, jak dělat věci, dosáhnout společného cíle. Je to inteligence mimořádně praktické povahy, protože je více akční. Tito lidé se cítí dobře při práci s ostatními a v těchto kontextech spolupráce podávají nejlepší výkony.

 

Jsou všechny tyto typy inteligence platné?
Teorie vícenásobných inteligencí byla široce kritizována. Mnoho psychologů věří, že jde spíše o talenty než o inteligenci v nejpřísnějším slova smyslu. Je to však nepochybně odvážný návrh, který se odchyluje od klasických koncepcí inteligence, protože se neomezuje na dovednosti tradičně uznávané jako projevy inteligence a obvykle odměňované v akademických kontextech.

Myšlenka, že existují různé typy inteligence, poskytuje stejný status dalším talentům, dovednostem a schopnostem, které se neomezují pouze na logicko-matematickou a jazykovou inteligenci. Proto myšlenka, že existují různé typy inteligence, předpokládá revoluci v celé společnosti tím, že bude kladen důraz - nebo alespoň signalizace - na dovednosti méně oceňované tradičním školským systémem.

Zdroj:

Chen, J. (2004) Teorie vícenásobných inteligencí: je to vědecká teorie? Záznam vysoké školy učitelů; 106 (1): 17-23.
Gardner, H. (1987) Theory of Multiple Intelligences. Annals of Dyslexia; 37: 19--35.

Gardner, H. (1983) Frames of Mind: Theory of Multiple Intelligences. Nueva York: Základní knihy.